Knihy – ohrožený druh? 3. díl Abychom porozuměli současné literatuře, nelze opomíjet její socioekonomický rozměr, i když mnozí zasloužilí kritici možná budou tvrdit opak. Ne, skutečně už nelze prohlašovat, že záleží jen na literární a estetické hodnotě výsledku, knihy, a na ničem jiném, například na tom, v jakých podmínkách a za jakých okolností vznikla. To, že jsme se – a v tom je český kontext pravděpodobně horší než slovenský – třicet let nezajímali o nic z toho, nás dovedlo do stavu, kdy nejen že není možné se tvorbou knih důstojně uživit, ale vůbec se literaturou důstojně zabývat z kterékoli pozice, a to ani z té kritické. Pro začátek si srovnejme fakta – v České republice má pouze 5 procent spisovatelek a spisovatelů z psaní nějaký pravidelný příjem. Pro čtyři pětiny z nich je to ale méně než 5 000 korun měsíčně. Průměrná mzda je letos 17 300 korun. Pokud chceme, aby vycházela kvalitní, redakčně dobře připravená a rozmanitá literatura, což – jak jsme si ukázali minule – může být pro společnost jen přínosné, je zcela nezbytné nastavit podmínky tvorby tak, aby bylo možné důstojně žít a tvořit. Není to nijak nový apel, už před skoro sto lety žádala Virginia Woolf ve své slavné eseji Vlastní pokoj pro spisovatelky [Read More]
Pre pokračovanie článku, si prosím zakúpte predplatné.
Ak už naše predplatné máte, prihláste sa.
Predchádzajúci
Slovenské národné podebatovanie (o kvír oslobodení)
Ďalší
