Brněnské HaDivadlo dlouhodobě tenduje k uvádění textů, které nejsou nutně dramatické. Respektive jsou dramatické námětem, myšlenkou nebo emocí, nejsou však na první dobrou nutně nejvhodnější pro divadlo. Román Zeď rakouské autorky Marlen Haushofer není jednoznačně divadelní látkou. Jde o příběh ženy, která se vydá se svými příbuznými na loveckou chatu. Ráno se ale vzbudí a zjistí, že je sama. Spolu se psem Rysem vyráží na obhlídku lesa a přijde na to, že ji v lese drží neviditelná hladká překážka – zeď.
Režisérka Kamila Polívková si s látkou ve výsledku poradila lehce. Používá prostor vizuálně ohraničený světlem, pracuje se zvukem praskání ohně (který vzniká pomocí kamen umístěných na scéně), laděním rádia nebo řezáním dřeva. Vtip je v tom, že v absolutní prázdnotě je zvukem i ticho samotné. Všechno na scéně spolu funguje harmonicky, ale celek v divákovi nechává napětí a nervozitu.
Nejmenovaná hlavní hrdinka (herečka Tereza Hofová) mluví o tom, jak se vypořádává s každodenním životem, realitou lesa a rozdílem, který nastal po příchodu zdi do jejího života. Tereza Hofová na scéně mezi kamny a zavěšenou puškou vypadá maličká, je ale silná a postavu naplňuje do poslední kapky. Společnost ženě v lese nedělají lidé, nýbrž zvířata. V tomto bodě je nutné zmínit, že Jiří Svoboda (v roli psa Rysa) a Marie Ludvíková (v roli krávy Belly) jsou absolutně excelentní. Nikdy jsem nebyla svědkem lepšího ztvárnění domácího zvířete nebo hospodářského dobytka na jevišti.
Zkušební proces Zdi byl také poznačený a zkoušený pandemií. Tvůrci se s tím ale vypořádali tak, že vytvořili remediaci rozpracované inscenace, která je dostupná na webu HaDivadla. Jde o jakési zvukové, vizuální nebo textové úryvky, které zpracovávají adaptaci Zdi. V době „divadelního ticha“ a online představení to byla dobrá volba a divadlo se tím celkem dobře vymanilo z jakési neurčité internetové šedi.
Marlen Haushofer: Zeď. Režie a adaptace: Kamila Polívková, HaDivadlo, premiéra 16. října 2021
Tereza Trusinová
