Vážení přítomní, kamarádky a kamarádi!
Jestliže jsem byla na prvé schůzi proponentů Čsl. ligy pro sexuální reformu zvolena do přípravného výboru a rovněž tak i do výboru Osvětového a společenského sdružení Přátelství, pak tím bylo se strany našich kamarádů velmi jasně vysloveno, že si přjejí aby účast nás žen v obou organisacích nebyla pouze na papíru stanov.
Konstatuji s povděkem, že se, kamarádky, přestáváte vyhýbati našim schůzkám a zábavním podnikům, to však ještě nepostačuje. Sdružovati se k zábavě, může býti naším jediným cílem teprve tehdy, až se nad každým z nás přestane vznášeti nebezpečí konfliktu s t. zv. věřejným zájmem, který hájí prý § 129. Je vám jiště dostatečne známo, že se netěšíme té volnosti, jaké mohou plnou měrou užívati naše družky v sousedním Německu, v mnoha a mnoha jiných státech a dokonce i ve slovenské části našeho státu, kde, jak velmi případne napsal pan Dr. Chalupný, mohou občanky pěstovati třeba v státním hotelu na Štrbě styky, pro něž by v Čechách neb na Moravě byly uvrženy do žaláře. Ano, i my jsme, právě tak jako naši kamarádi, odsouzeny těšiti se výhodám svobodných občanek tohoto státu jen odmínečně, do odvolání. I kdyby nás nesdružovalo již nic jiného, pak i toto jediné pouto společné bolesti a společného útlaku stačí k tomu, aby nás semklo v jeden šik k cílevědomé a plodné spolupráci. Tragické komplikace vyplývajíci z odlišného sexuálního založení nejsou jen výhradním znakemmužské inverse. Tytéž bolesti a tytéž trapné případy vyskytují se, třebaže ne v takovém množství, i medzi námi. Nepotkalo-li snad podobné neštěstí právě Vás, pak mohu Vám říci, že postihlo mnoho a mnoho našich družek. Z toho je zřejmo, že je třeba, abychom nepřenechávali vedení osvobozovacího boje pouze lékařům a právníkům, ale že je nezbytno abychom se svých nepominutelných práv na život a na šťěstí počali domáhati sami.
Vážené kamarádky, přestaňte se vzdalovati boje, v němž je třeba každé ruky, která dovede pracovati a každé hlavy, která dovede mysliti. Snažně Vás prosím, já, která nejlépe vím, co je mezi Vámi dobrých a spolehlivých pracovnic, věnujte svůj zájem a své síly akci, jejiž víťězství přinese i Vám lepší zítřek! Zanechte bázně a nerozhodnosti. Jsme ochotni domáhati se svých práv legálními cestami a z toho důvodu nemůže nikomu způsobit újmu na cti, o tom snad nepochybujete. Staňte se členkami Osvětového a společenského sdružení Přatelství , mohu Vás ujistiti, že tím vykonáte jen to, čím jste sobě samým i celku povinny.
Mějte prosím na paměti, že hrstka nezmůže nic, že jen veliký cele, jdoucí neochvějně a nekompromisně za svým cílem, může se státi složkou, s níž se musí počítati a s níž se také počítati bude. Takový veliký celek musíme však teprve vytvořiti a k tomu vede jen jediná cesta: stálá a vytrvalá agitace. Je tu velmi mnoho družek, které se z nejrůznějších pohnutek straní našich kruhů. Jsem daleka (?) posuzovati, jak je tento ostych odůvodnený. Avšak i přes to je možno tyto získati tím, že ty z Vás, řeknou jim, co zde slyšely a vysvětlí jim, jaké jsou intence našeho hnutí. Jen takto můžeme jich získati a nepochybuji o tom, že učiníte-li, oč Vás snažně prosím, také se nám dokonale podaří. Opakuji, v tomto boji, který povedeme za všetchny a pro všechny, kteří dnes trpí távajícími poměry a i pro ty, kteří přijdou po nás a kteří by nám jednou mohli vyčítati, že jsme si nechali ujíti tak skvělou příležitost k osvobození, že v tomto boji, potřeba každého jedince a tím spíše jedince, nadaného energií a odvahou, což obojí se Vám jištědostalo v plné míře.
Končím prosbou, abyste, až odtud budete odcházeti učinili slib, že získáte pro naše hnutí alespoň ješté jednu pracovnici.
Nakonec Vás žádám, abyste mi dovolily vysloviti Vašim jménem dík kamarádům za jejich ochotné přizvání k spolupráci a ujišťení, že se jedna každá z nás vynasnaží, aby si jejich důvěry také plně zasloužila.
Burcujte všude tam, kde přetvárka, strach a falešný stud brzdí naši práci a maří náš spravedlivý boj!
Hana Mattuschová
K řeči kamarádky H. M. na schůzi „Ligy“ dne 30. ledna 1932
Postavení homosexuálních lidí za první československé republiky nebylo záviděníhodné. Za situace, kdy v českých zemích platilo jiné trestní právo než na Slovensku a Podkarpatské Rusi, mohli být v západní polovině státu odsouzeni muži i ženy za pohlavní styk s osobou téhož pohlaví na 1–5 let těžkého žaláře, ve východní části pak pouze muži, a to vězením do jednoho roku. Trestní řízení pro toto tzv. smilstvo proti přírodě také nebyla především ve větších městech nijak vzácná, homosexuální lidé se snažili svou situaci všemožně tajit, vstupovali do nefunkčních manželství a velmi často se stávali obětí vyděračů či zlodějů, kteří jim původně jen nabízeli sex za úplatu.
Takovýto stav věcí nezůstal po vzniku republiky v kontextu sílící občanské společnosti bez reakce. Československé homosexuální společenství se po prvním neúspěšném pokusu ve dvacátých letech dokázalo zorganizovat a ve spolupráci se spřátelenými reformně naladěnými právníky a lékaři založit v roce 1932 vlastní spolek, „Československou ligu pro sexuální reformu“, jejímž hlavním úkolem bylo usilovat o příslušné změny v zákoně. Projev teprve pětadvacetileté H. M., celým jménem Hany Mattuschové, který zde uvádíme, byl pronesen na přípravné schůzi v pražském paláci Batex asi dva měsíce předtím, než byly stanovy organizace povoleny ministerstvem vnitra. Šlo o období mimořádného entuziasmu, což dokládá i skutečnost, že na schůzi přišlo 150 účastníků, a jde tak o největší známé politické shromáždění homosexuální menšiny v Československu před rokem 1990.
Nadšení do práce však novému spolku nevydrželo dlouho. První čtyři roky se zmítal v osobních sporech a organizační agonii a teprve v letech 1936–1938 vyvíjel skutečnou činnost. Dosáhnout odtrestnění homosexuality za první republiky se mu nepodařilo, ale díky svému časopisu rozvinul celostátní neformální podpůrnou síť a řadě lidí tak přece jen dosti pomohl. Hana Mattuschová, za války aktivní v komunistickém odboji, se po osvobození již ve prospěch homosexuální věci neangažovala. Zemřela v roce 2000.
Chcete-li se dozvědět více:
Jan Seidl a kol.: Od žaláře k oltáři. Emancipace homosexuality od roku 1867 do současnosti. Brno, Host 2012.
Jan Seidl
