Lány zralého obilí a slunečnic pod blankytně modrou oblohou, to je ukrajinská vlajka. A právě slunečnicová semínka podávala ruskému vojákovi v ukrajinském Chersonu žena na jednom z virálních videí posledních týdnů. Ozbrojenci je nabízela se slovy, že až padne na ukrajinské půdě, vyrostou z něj slunečnice.
Podobně statečných lidí je v Ukrajině nepočítaně. A mnoho z nich se před vpádem ruských vojsk zasazovalo o spravedlivější a udržitelnou budoucnost své země. Nezávislé ekologické hnutí NESEHNUTÍ pomáhalo posledních osm let o tyto sazeničky slunečnicové občanské společnosti pečovat, aby jednou vykvetla. Hrubá síla imperialistických tužeb Vladimira Putina je teď ale vytrhává i s kořeny.
(Ze solidarity používáme spojení „v Ukrajině“ namísto „na Ukrajině“, protože v ruštině se předložka „na“ používá pouze ve spojitosti s územím a ne státem, což odpovídá putinovskému vnímání Ukrajiny a upírá Ukrajině legitimitu samostatného státu. Toto slovní spojení používáme již od Ruské anexe Krymu. – pozn. aut.)
Cesta iniciativy
„Vracíme se z okruhu Cherson–Mykolajiv–Kropyvnyckyj–Kyjev. Terapeutické míhání malebných karpatských kopečků s bronzovým nádechem podzimu za oknem dálkového vlaku Lviv–Čop přeruší rázným zaklepáním paní průvodčí s rouškou pod nosem a informací, že se blíží konečná stanice. Právě tam končí také ukrajinská část naší třetí pracovní cesty, té letošní poslední,“ tak kolegyně na konci loňského roku popsala závěr pracovní cesty na jih Ukrajiny, kde NESEHNUTÍ pracuje už osm let. V té době jsme si mysleli, že klacky, které nám házela při práci pod nohy pandemie koronaviru, už pomalu docházejí a vše se vrací do normálu, ve kterém konečně naplánujeme dlouho odkládané zahraniční stáže nebo klimatický barcamp (tj. horizontální konferenci, kde se stírá rozdíl mezi prezentujícími a účastnictvem).
Ani ve snu nás nenapadlo, že Ukrajinu naposledy opouštíme takovou, jakou ji známe, a že se nám blízká místa brzy promění v ohniska ruské invaze. A nyní na konečnou stanic vlaky vozí lidí prchající před válkou a v opačném směru míří tolik potřebná humanitární pomoc.
Město slunce, čistý vzduch a jedovaté melouny
V rámci programu Cesta iniciativy NESEHNUTÍ v Ukrajině podporuje řadu občanských aktivistek a aktivistů, novinářek a novinářů. Jsou mezi nimi lidé, kteří hájí lidská práva a svobodu slova, vedou občanské kampaně za ochranu životního prostředí nebo transparentní veřejnou správu. Vyhledáváme aktivní lidi a občanské iniciativy, které chtějí měnit svět kolem sebe k lepšímu, a předáváme jim naše zkušenosti s tím, jak dosahovat dlouhodobých systémových změn pomocí občanských kampaní.
Většina naší podpory dlouhodobě míří do teplých a suchých jižních regionů, do chersonské a mykolajivské oblasti. Ve městě Mykolajiv, kde v důsledku klimatické změny hrozí, že místním jednoho dne zcela přestane téct voda z kohoutků, se podařilo námi podpořené iniciativě dosáhnout příslibu přechodu na obnovitelné zdroje do roku 2030. (Na město, které se vydalo na cestu klimatické transformace, nyní dopadají ruské rakety a bomby.)
V Chersonu zase s naší pomocí vznikl azylový dům pro oběti domácího násilí. Další iniciativa usilovala o to, aby v okolí města probíhal systémový monitoring kvality ovzduší. Místní administrativa nakonec přislíbila nákup pěti monitorovacích stanic, které budou měřit množství škodlivin ve vzduchu v blízkosti chemických továren. Společně s iniciativou také vypracovala seznam opatření na ochranu veřejného zdraví, podle kterého se budou řídit při překročení naměřených limitů. (V současnosti je ale ve vzduchu mnohem více než znečištění, děsí ruské bojové letouny a iniciativa se zabývá téměř neřešitelným problémem: jak ochránit obyvatelstvo v případě, že ruská armáda použije chemické zbraně.)
Symbolem chersonské oblasti jsou proslulé melouny, které mají dokonce svou ochrannou známku původu. Přesto je každoročně evidováno několik desítek otrav z jejich konzumace. Na vině jsou pesticidy a hnojiva, jejichž zákonné limity přestaly v pandemické době státní orgány kontrolovat. Další podpořená iniciativa se ale pustila do mravenčí práce na zmapování všech loňských případů otravy, aby je mohla využít jako argument v komunikaci se státními institucemi, které svou nečinnost omlouvaly koronavirovými opatřeními. Namísto melounů se teď ale ulice Chersonu plní zelenými vojenskými helmami.
Probuzení do války
Když 21. února Putin uznal separatisty ovládané republiky – Doněckou a Luhanskou lidovou republiku –, ihned jsme našim partnerským organizacím a podporovaným iniciativám poslali zprávy, že jsme připraveni jim pomoci, s čímkoli bude třeba. Přesto jsme v tu chvíli ještě úplně nevěřili, že může přijít to, co přišlo v následujících dnech.
Je čtvrtek 24. března. Probouzím se a na Signalu mi zběsile naskakují zprávy. Začala válka. Chtěla bych se znovu probudit a zjistit, že to byla jenom noční můra. První fotky dopadajících raket a oblaků kouře, které naše spolupracovnice vyfotila z okna svého bytu v Chersonu, jsou jasným důkazem, že se to skutečně děje. Brzy přicházejí další zprávy. „Bratr se neozývá. Nemocnice, kde se narodil můj syn, je zničená. Stojí hned vedle našeho domu, který stavěl tatínek,“ píše nám kolegyně zprávy ze svého rodného města Žitomyru. Svoláváme krizovou schůzku. Scházíme se zdrcení, víme ale, že na slzy a zoufalství není čas. Je třeba jednat okamžitě a co možná nejefektivněji.
Občanská společnost v obklíčení a plamenech
Z jižní části Ukrajiny přicházejí zprávy o těžkém ostřelování a tvrdých bojích. Nám blízká města, jako jsou Cherson a Mykolajiv, kde máme partnerské organizace se spolupracovnicemi a spolupracovníky, se objevují v titulcích mezinárodních zpráv. My jsme s lidmi na místě v nepřetržitém kontaktu a pomáháme, jak jen to je možné, stejně jako oni s nasazením vlastních životů pomáhají dál.
V Chersonu, který je po silných bojích ruskou armádou odstřihnut od dodávek jídla a zdravotnického materiálu, pomáhají naši partneři ze studentské iniciativy jako dobrovolníci a dobrovolnice v nemocnici. Přitom shánějí léky a další zdravotnický materiál, kterého je zoufalý nedostatek. Lékárny jsou beznadějně vykoupené. Situace je podobná také v kirovohradské oblasti, kam spřátelené iniciativě posíláme akutní zásilku zdravotnického materiálu.
Na potřeby našich ukrajinských spolupracovnic a spolupracovníků reagujeme co nejrychleji. Poskytujeme nejen materiální a finanční pomoc, ale také se snažíme dostat aktivistky, aktivisty a další ohrožené skupiny do bezpečí. Zařídili jsme dopravu padesáti krymských Tatarek s dětmi do Brna, nezávislým novinářkám a novinářům a lidskoprávním aktivistkám a aktivistům zase pomáháme dostat se na západ Ukrajiny, kde si mohou s naší podporou zřídit kancelář a pokračovat ve své smysluplné práci.
Shit Happens aneb Trochu jiné obrazy z války
Od kolegy z Mykolajivu k nám putují vyobrazení aktuální situace: „Včera vjely do Mykolajivu ruské tanky, projely po hlavní třídě, boje probíhaly i v centru města. Hořel tam devítipatrový obytný dům a na hlavní ulici byly ráno vidět ohořelé trosky vojenské techniky. Po celém centru jsou v chodnících rýhy od tankových pásů, sloupy elektrického vedení jsou vyvalené. Z Mykolajivu do Oděsy se jim ale odjet nepodařilo, všechny mosty jsou vyhozené do povětří nebo zůstávají zdvižené. MHD ani pošta bohužel nefungují a jiný způsob, jak přepravit léky, není. Všechno dochází, v obchodech, lékárnách i bankomatech. Lidé propadají panice.“
Ve městě se objevují desítky dalších problémů, které dokreslují smutný obraz války a její dopad na obyčejné lidi. „Například přestaly fungovat vozy kanalizační služby. V Mykolajivu je oblast, která není napojená na centrální kanalizace a lidé tam mají na dvoře vlastní žumpy. Jenže když se nyní jáma naplní, musí ji sami vybírat kýbly. Je to dost špinavá práce, ale jiná možnost není,“ popisuje.
Hledání jádra energetického pudla
Nad celým konfliktem se navíc v posledních dnech vznáší výbušné téma závislosti na fosilních palivech, jejichž nákup sponzoruje nesvobodné režimy. Výměnou za plyn a ropu přiléváme každým dnem miliony do ruských kapes, čímž nepřímo sponzorujeme i ruskou invazi v Ukrajině. Jestli hrozba klimatické změny nebyla dostatečnou motivací k urychlení přechodu na obnovitelné zdroje, potřeba energetické a koneckonců i fyzické bezpečnosti by mohla být dostatečnou pobídkou.
Otazníky visí i nad jadernými elektrárnami, jejichž ostentativním ostřelováním Putin ukazuje, jak je bezskrupulózní při zabírání strategických cílů. Ukazuje se, jak velkým bezpečnostním rizikem se v případě konfliktu mohou stát.
Nemalá část uranu se těží právě v kirovohradské oblasti v Ukrajině, odkud putuje do Ruska, kde se z něj vyrábí jaderné palivo například pro jaderné elektrárny. Jak ukazuje práce našich ukrajinských partnerů a partnerek, kteří nyní pomáhají bránit své město, těžba uranu představuje znatelné riziko pro životní prostředí i zdraví místních – což dokazuje zvýšený výskyt rakoviny v této oblasti. Kirovohradské doly byly už před začátkem války ztrátové a hrozilo jejich uzavření bez plánů na sanaci a další rozvoj regionu, což by negativní dopady těžby ještě prohloubilo. Proto jsme jim a místní samosprávě zprostředkovali odborné konzultace českých odborníků se zkušeností se sanacemi uranových dolů v Česku. To se může zdát v porovnání s ruskou invazí a jadernou hrozbou malicherné, celá situace ale podtrhuje vážnost hrozby, kterou v situaci, kdy jsou jaderné elektrárny pod kontrolou ruských invazních vojsk, představuje jaderná energie.
Nejdůležitějšího materiálu je nedostatek
Brzy se nám začíná ozývat nebývalé množství lidí a organizací, kteří nabízejí svou pomoc. Záhy vzniká veřejná sbírka, díky které máme základní finance pro další podporu trpící občanské společnosti v Ukrajině. Jsme vděční každému, kdo se rozhodl přispět.
Snaha pomoct se ale brzy setkala s problémy. Tím největším je nedostatek nejurgentnějších materiálních potřeb nejen v ČR, ale i po celé Evropě. Dochází zdravotnický materiál, ale i ochranné pomůcky, jako jsou přilby a neprůstřelné vesty. „Nikdy by mě nenapadlo, že budu řešit úrovně neprůstřelnosti vest a cesty, jak je sehnat, když jsme ještě donedávna řešili, kde sehnat flipchartové papíry a fixy. Když si ale představíte, že po Brně jezdí tanky a procházejí se po zuby ozbrojení okupanti neváhající někoho jen tak zavraždit, je neprůstřelná vesta to první, co byste si od zahraničních partnerů přáli,“ komentuje situaci kolega.
Ukrajinská občanská společnost krvácí a my kromě přileb a vest sháníme v podstatě po celém světě i zdravotnické materiály, jako jsou turnikety na zastavení akutního krvácení nebo hemostatika. Zároveň se snažíme zabránit tomu, aby se opakovala situace po ruské anexi Krymu, kdy došlo k tvrdé decimaci tamní aktivní občanské společnosti. Obránkyně a obránci lidských práv byli šikanováni, vězněni, mučeni, unášeni a v některých případech i zabiti. Totéž, ale ještě ve větším měřítku se dá očekávat na dalších ukrajinských územích, která by v případě, že se naplní černý scénář, mohla obsadit ruská vojska. Už nyní víme, že v prokremelských skupinách na sociálních sítích kolují fotografie a osobní údaje aktivních občanů a občanek spolu s výzvami k jejich likvidaci.
Právě zástupci a zástupkyně ukrajinské občanské společnosti přitom byli v posledních letech hlavními hybateli a hybatelkami na cestě Ukrajiny za lepší budoucností. Nyní je nutné nabídnout jim co největší možnou pomoc a podporu, aby jimi mohli být i nadále. Pomoc je možná například skrze naši sbírku Zachraňme zástupkyně*ce občanské společnosti v Ukrajině.
Autory dobrovolnických nabídek se snažíme přesvědčit, že jejich pomoc budeme potřebovat také za pár týdnů, kdy prvotní nadšení opadne, ale množství potřebné práce se ještě zvýší, přinejmenším s příchodem dalších uprchlíků z Ukrajiny. Ubytovací kapacity se naplňují už nyní a obdivuhodná vlna solidarity, které jsme nyní svědky, začíná pomalu uvadat. Pomoc Ukrajině nebude sprint, ale maraton.
Autorka je spolupracovníčka Cesty iniciativy, NESEHNUTÍ
