„Marie, až budu mluvit s vašimi rodiči, budu ovšem opakovat poučky o tom, že se jedná o závažnou vrozenou poruchu…“
„Myslím, že pro jednou to přežiju.“
F64.0 – transsexualismus, porucha pohlavní identity. Diagnóza. Nemoc. Porucha. Názvy, které pro nás používá jak laická, tak odborná veřejnost. Všechny se ale dají shrnout jedním slovem – patologie. Nejsme normální, odporujeme společenskému řádu a je potřeba nás normalizovat.
Od začátku ledna pracuji za barem v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice. Když jsem zjistila, že se zde v únoru budou konat Bohnické sexuologické dny (dále BSD), vyprosila jsem si, abych v době konání měla směny právě já. Dokonce jsem při posledním sezení svoji sexuoložku pozvala k nám, že jí udělám výbornou kávu. Mojí jedinou motivací je stanout tváří v tvář lidem, k nimž chovám upřímnou zášť.
Je třeba říci, že v případě BSD jde o dvoudenní konferenci. První den je plný přednášek, druhý jen z poloviny. A na závěr prvního dne je pro českou (nejen) sexuologickou obec a její aspirující členy a členky připraven raut. U prostřených stolů odbornost rychle mizí, všichni se vrhají na sýr, maso a zákusky, suverénně odnášejí lahve vína ke stolu. Nikdo od nás z baru nic nechce, všichni si vystačí s rautem. Po chvíli (a vypití volně dostupných lahví) se konečně nálada zlepšuje. Nikoli ale ta moje. Pozoruji a poslouchám, o čem se účastníci konference baví, když sklízím ze stolů špinavé talíře a skleničky. Z frekventovanosti slov jako porucha, deviace, fetišismus, atd. se mi dělá špatně. Kdyby tak věděli, kdo před nimi stojí, kdo jim sklízí ze stolu, kdo je s úsměvem obsluhuje.
Česká sexuologie byla před pár desítkami let považována za jednu z nejprogresivnějších v Evropě. Od té doby se ovšem nikam neposunula – a pro lékaře a lékařky specializující se právě na péči o trans lidi, to platí dvojnásob. Většinu moci, a to medicinské i mediální, má v rukou táž skupina lidí jako tehdy. Jaroslav Zvěřina, Petr Weiss, Ivo Procházka. V případě prvně jmenovaného se navíc jeho diskriminační přístup spojuje i s jeho politickou aktivitou (více v článku Sexuologie trůnu zbavená, publikovaném na internetových stránkách literárního obtýdeníku Tvar). Druhý zmíněný lékař je znám svými testy, při nichž se trans lidí ptá, jakým způsobem souloží, a z toho odvozuje jejich genderovou identitu. Ivo Procházka si zase vybírá některé ze svých klientů a klientek a podle toho, zda se jedná o muže či o ženy, jim nabízí gynekologickou prohlídku nebo prohmatání genitálií. Nezdůvodňuje, podobný postup nevolí u všech, je tedy důvodné se domnívat, že jeho motivace je jiná než ta odborná – a snad ani nechci vědět jaká. Ostatně už byl právě na základě těchto případů podán podnět Etické komisi Ministerstva zdravotnictví. Na koho se tedy obracet? Čestné výjimky tvoří lékařky Hana Fifková a Pavla Entnerová (ta podle posledních zpráv ovšem nové pacienty nepřijímá).
Za relativně nedlouhou dobu mého členství v organizaci Trans*parent jsem o české sexuologii ztratila i ty poslední iluze. A nejen o ní. Zklamáním jsou i některé osoby z řad chirurgů. Na trans lidi se specializuje doktor s příznačným příjmením Frajer. Dostane-li se tomuto člověku prostoru v médiích, neváhá o trans lidech referovat jako o předělávkách (!). Kdo je tu tedy ten, kdo pomáhá a podporuje? Není to ani sexuologie, není to ani chirurgie. Jsou to ovšem tyto disciplíny a jejich osobnosti,co a kdo má moc nad dostupností hormonální výživy, nad možnostmi absolvovat chirurgické zákroky. A zatímco například pro cis ženy je jednoduché dosáhnout chirurgických zákroků, trans lidé mají cestu nepoměrně těžší vlivem nejasného a nejednotného pohledu české odborné veřejnosti na tranzici a její pomyslné fáze. Zpět ale k otázce podpory – je to Trans*parent, kdo nabízí pomocnou ruku. Trans*parent ukazuje české sexuologii, co to znamená progresivita a vážně míněná pomoc. Mezi činnosti hnutí patří mimo jiné aktivita podpůrných skupin, které jsou rozdělené na skupiny určené „nováčkům“ (tedy těm, kteří s tranzicí začínají), lidem, kteří si již tranzicí procházejí, a nově se utvořily i podpůrné skupiny pro trans děti a jejich rodiče (tyto skupiny fungují za podpory doktorky Fifkové a psychologa Jiřího Procházky). Trans*parent dále poskytuje internetovou poradnu, pravidelně pořádá osvětové akce a zapojuje se do velkých queer aktivistických akcí. Není ovšem prvním hnutím v českém či slovenském kontextu, které se zabývá trans lidmi. V tom českém je ovšem hnutím nejvýraznějším a nejaktivnějším.
Autorka sa venuje trans aktivizmu
