Babišův návrat bude zlý. Jako Ficův a Orbánův

Čtyřletá šance pravicové vládní koalice Petra Fialy se blíží svému závěru. Na podzim proběhnou v České republice sněmovní volby a jasným favoritem na vítězství je populistické a ryze marketingově orientované hnutí ANO oligarchy a někdejšího premiéra Andreje Babiše.

Pravice, vedená zejména dílčím způsobem reformovanou ODS, se na podzim 2021 vrátila k moci po osmi letech od velkého kolapsu českého stranického systému v roce 2013. Ten měl starší kořeny a byl charakteristický rychlým úpadkem pravice a pozvolnějším oslabováním sociálních demokratů a nástupem – mimo jiné – hnutí politických podnikatelů Andreje Babiše a Tomia Okamury.  

Kompromisní nijakost

Úspěch pravice na podzim 2021 byl – vedle vlivu volebního systému a roztříštěnosti populistické a levicové konkurence – zásluhou překvapivě heterogenní směsky lidí. Včetně levicových liberálů, kteří s neoliberální ekonomickou politikou nesouznějí, k ODS jakožto někdejší arogantní straně moci proslule intoxikované mnohačetnými klientelistickými vazbami na netransparentní byznys stále chovají odpor anebo se znepokojením sledovali kontakty koaličního partnera KDU-ČSL na některé ultrakonzervativní, protipotratové a anti-LGBT organizace. Liberálnější podporovatelé vlády často dali hlas druhé ze dvou koalic, Pirátům a STAN, která nabízela vlídnější tvář, podporu sociálního státu, boje proti změnám klimatu nebo manželství pro stejnopohlavní páry. 

Širokou, heterogenní koalici podporovatelů za sebou dvě opoziční koalice s předem avizovaným cílem vytvořit společnou vládu shromáždily především kvůli osobě Andreje Babiše, který byl u vlády už dvě volební období, za svého přítele a vzor označuje maďarského autoritářského vůdce Viktora Orbána a panovaly obavy, že by Česko mohlo pod jeho dalším vedením následovat další středoevropské země v liberálnědemokratickém úpadku. Krom toho se výrazně projevila také absurdní zmatečnost a nekompetence Babiše při řešení tehdy vrcholící pandemie covidu, jež značně otřásla jeho pečlivě pěstěnou – a pro jeho populistické poselství kardinální – image schopného a efektivního manažera a silného lídra. 

Fialova vláda skončila neslavně, dílem okolnostmi, dílem vlastní, někdy až nepochopitelnou, nekompetencí a zjevnou nepřipraveností na vládnutí, což je pozoruhodné vzhledem k tomu, kolik let měli politici na takovou přípravu prostoru, když seděli v opozici. Faktem nicméně je, že vládla v těžkých časech ekonomické krize a mezinárodního napětí souvisejícího s válkou na Ukrajině a že stála na velmi širokém pětikoaličním modelu, který i přes konsenzuální duch vnášený do spolupráce osobností Petra Fialy nutně napínal vztahy mezi jednotlivými stranami na maximum. Právě kompromisní nijakost vládní politiky vedla k tomu, že spokojen dnes není vůbec nikdo; ani tradičně pravicoví voliči žádající radikální redukci státních výdajů, ani ti, kdo spoléhali, že koaliční partneři zbrzdí asociální nápady ODS nebo že vláda napne mnohem více energie do protikorupčních reforem.

Antisystémoví konspirátoři a klausistické zombie

Na nyní pravděpodobný návrat Babiše je třeba pohlížet s krajními obavami. Pokud dáme stranou konspirace o v zákulisí tajně se rodící „velké“ koalici mezi ANO s některou s dnešních vládních stran, ODS či STAN, rýsují se dva možné modely vládnutí po příštích volbách. Buď ANO zvítězí drtivě, kdy získá velký náskok a v českých poměrech dosud velmi atypických více než 35 procent, a současně propadne velké množství hlasů pro strany, které skončí těsně pod pěti procenty: a potom může být realitou Babišem léta jen sněná jednobarevná většina ve sněmovně. Nebo ANO při střízlivějších odhadech získá asi 80–90 mandátů a kýženou 101hlavou většinu mu dodá některých z malých, k vládnutí žhavých, ale reputačně problematických partnerů z řad krajní pravice: SPD Tomia Okamury, antisystémové spojení komunistů a konspirátorů pod značkou STAČILO! či klausistické zombie v moderním hávu Motoristé sobě.

V obou případech by šlo o velmi nebezpečnou situaci: v případě jednobarevné většiny ve sněmovně by se Česko dostalo do podobné situace jako Maďarsko nebo Polsko v době vlády Práva a spravedlnosti. Ve druhém by mocensky a manažersky orientované ANO ideově hnal menší koaliční partner v podobě otevřeně rasistické SPD, kvazi komunistů vedených charismatickou europoslankyní Kateřinou Konečnou nebo zpochybňovačů klimatických změn z Motoristů sobě.

I sám Babiš se přitom od dob své poslední vlády radikalizoval, a to nejpozději od neúspěšné prezidentské volby z počátku roku 2023, kdy svou kampaň postavil na strašení, že jeho protikandidát zatáhne zemi do války s Ruskem. Ve druhém kole na sebe nabalil hlasy široké a různorodé fronty, kterou spojuje odpor k polistopadovému režimu, vedený z různých pozic a s různou intenzitou a naléhavostí, a ve snaze si je udržet přijal za své některé krajně pravicové narativy. Mnohem ostřeji se začal opírat do Bruselu a do evropské zelené politiky a varovat před progresivisty, kteří prý chtějí lidem diktovat, kolik existuje pohlaví. Na otevřeně proruskou rétoriku po Ficově vzoru však zatím nepřistoupil.

Po slovenském a maďarském vzoru

Po loňských evropských volbách své stále zřetelnější směřování potvrdil rozchodem s liberálním mainstreamem z Renew Europe a vytvořením frakce Patrioti pro Evropu s Viktorem Orbánem, Herbertem Kicklem, Marine Le Pen, Geertem Wildersem nebo Matteem Salvinim. Dnes také Babiš otevřeně mluví o svých mocenských plánech, jako je například ovládnutí veřejnoprávních médií zrušením koncesionářských poplatků či jejich sloučením do jedné nové organizace po slovenském či maďarském vzoru.

Český politický systém byl designován tak, že skýtá více zábran brzdících případné autoritativní tendence, než tomu bylo a je na Slovensku nebo právě v předorbánovském Maďarsku. I kdyby Babiš se spojenci dosáhl ústavní většiny v dolní komoře, jakoukoli ústavní změnu by mu musel schválit také Senát, který je volen odlišným způsobem, obměňován postupně jednou za dva roky a zasedají v něm většinově volené osobnosti s mnohem slabší vazbou na politické strany, než je tomu ve sněmovně. Ačkoli už loni se kandidátům ANO v senátních volbách dařilo dramaticky lépe, než bývávalo zvykem, že by v následujícím období získalo v Senátu většinu, je krajně nepravděpodobné.

I přes tento mocenský hendikep však Babiš bude mít poměrně široké možnosti, jak formálně i neformálně směřovat Česko neliberální cestou. K zestátnění veřejnoprávních médií mu fakticky stačí běžná většina ve sněmovně, komerční média jsou už dekádu z valné většiny majetkem úzkého okruhu mocných oligarchů. Zcela jistě bude podobně jako za Babišovy první vlády docházet k intenzivnímu prorůstání jeho holdingu Agrofert státními strukturami. A nezávislá média, organizace občanské společnosti a menšiny budou na mušce některého z Babišových krajně pravicových partnerů.

Příliš možností, jak to vše ještě zvrátit, už není. Leda snad – i zázraky se přece jen někdy dějí. 

Autor je redaktor Deníka Referendum

Text je súčasťou projektu PERSPECTIVES – novej značky pre nezávislú, konštruktívnu a multiperspektívnu žurnalistiku. Projekt je financovaný Európskou úniou. Vyjadrené názory a postoje sú názormi a vyhláseniami autora(-ov) a nemusia nevyhnutne odrážať názory a stanoviská Európskej únie alebo Európskej výkonnej agentúry pre vzdelávanie a kultúru (EACEA). Európska únia ani EACEA za ne nepreberajú žiadnu zodpovednosť.